U nás

Toho léta, dne 13. září, jmenovitě na slavnost jména panny Marie, byly v Padolském kostele slavné křtiny, jakých tu nikdy neslavili. Farář Zeidler křtil Justynu Lewitovu, jež, co se vrátila z Boušína, byla u staré Langrové, tetky Antonínovy. Kmotry byli Padolský rychtář Prokop Vacek, bratranec Černého Vacka, a Ignác Prouza, kmotrami: Ludmila Prouzová, mlynářka ze Dřevíce, dobrá známá staré učitelky, a Ludmila Šimková, dcera po zesnulém kostelníku Šimkovi.

Těmi provázena vstoupila Justyna Lewitová, v bělostném šatě, od něhož se tím nádherněji odrážely její krásné vlasy, svěží a sličná, do kostela, jenž dole, na kruchtách i na kůře byl všechen plničký. Z toho množství dost lidí plakalo pohnutím, když bělovlasý farář Zeidler učinil krátké, dojemné proslovení, když mladá Lewitová, na křtu Marie nazvaná, poklekla u oltáře při mši a přijímala, pobledlá pohnutím, tělo Páně.

Po křtu vedl si mladý Kalina svou Marii domů, kde byly pak křestné hody. Co se Marie přestrojovala, ukazovala učitelka příbuzným a známým dary, které nevěsta dostala od kmotrů a kmoter i od jiných z městečka i ze vsi: zlatý čepec, bílou zástěrku, krásně vyšívanou, fialové hedvábné šaty, krásný kabátek s varhánky, a lnu, co lnu! Plná komůrka ho byla, plná kloubů krásně utřeného lnu, plavého, lesklého, radost se podívat.

Za tři neděle po křtinách byly svatby. Antonín si zašel pro nevěstu k tetce Langrové, kde Marie-Justyna zase meškala. První družičkou byla Vincina Frýdková. Na svatby přijel také Boušínský farář. Při traktací bylo všecko veselo, starý Frýdek často až zapískl, když se družbovým i jiným řečem a různým žertům smál. Doubenus pomáhal už před svatbou, chodil na pochůzky, pomalu „pospíchal“, špičky ven, paty k sobě. O svatbě však pomáhal nejhorlivěji. Jedl a pil, a pil a jedl, až se mu tváře blyštěly i ústa, a smál se, červený jako brabenec, až měl oči jako čárky, a zpíval pak už taliánsky – to když dole v Langrovské hospodě svatebčané a jiní tancovali.

Konšel Mityska tam také byl, v slavnostovém kabátě, a Černý Vacek také. Onen se dost oblizoval, a tento mu pořád připíjel: „Pij, konšel, pij! Dnes tě s paulače neshodím. Pij, konšel, ty jseš právo!“