U nás

Měsíc už dávno zašel v tu stranu Maternice lesa. Noc pomíjela, a den se přikrádal.

Okno hrachovinou ucpané osleplo i druhé papírem zalepené a loučí zamřežované. Zardělá zář už ani proužkem, ani nitkou se jimi neprokrádala. Jen v čele za skleným oknem, olovem spravovaným, vedlejší bylo dokořán otevřeno, chvěla se rudým odleskem kmitavá, mdlá zář hromničky.

Svítalo. Již bylo rozeznati lomenice osamělého Vavřincova statku, střechu, holý koš staré hrušky nad ní, nachýlenou stodolu i vrata její, jak jsou sochory opřená.

V tu chvíli vykročila Vavřincka přes vysoký práh ze síně na zásep, jak byla, v kanduši, s hlavou už hodně pocuchanou a bosa. Vykročila jako ve vlčí mlze, a tak šla záspí, minuvši chlév, do konírny. Tma tam byla a z ní dláha zaduněla, jak kůň do ní kopytem uhodil, a hlasně zaduněla, neboť neměl podestláno.

Selka vešla k nejmilejšímu mužovu zvířeti, vešla mlčky, tiše; zastavila se u prahu, hledíc na koně, jenž tu stál jako černý stín a jenž, tak se jí zdálo, po ní hlavu otočil. Nesla mu novinu, jemu nejdřív, a v ten okamžik, když ji měla slovy vyřknout, mihlo se jí, co se spolu nadřeli na těch krutinách –

Začala se třást, hrdlo se jí stáhlo, až zavzlykala a se vzlykotem vyrazila zprávu valáškovi:

„Hospodář umřel.“

Tak zajeklo v tmu stáje a pak se ozýval vzlykot po záspi až do síně a ze síně ke dveřím chléva. Ani jich nemohla pro slze nahmatat. Byly od par mokré a zavanulo jimi teplo chléva, plné výparů z dobytka; okénkem padal zákmit na temná těla krav a ovcí. Řetězy zachrastěly, kráva jedna vyplašena prudce se zdvihla. A od prahu ozvalo se hlasem, pláče plným, uřvaně: „Hospodář – umřel.“ –

V tu chvíli stála bába Honejsková pod komínem u nístěje, v níž plápolal oheň. Byla nějak bledší, popelavější po dlouhém bdění. Hrst vlasů nebožtíkovi ustřižených už do ohně hodila; teď tam strkala hrnec vody, zabraný rasoškou opřenou o vozíček, aby měla na umytí mrtvoly hospodářovy. To ona vykoná a pomůže ho strojit do truhly, všecko říkání promluví, pak půjde jako „vobcházečka“ po přátelích a známých a bude ohlašovat: „Zkázali vás Vavřincovi pozdravovat a prosej vás, abyste jim pomohli vyprovodit jejich hospodáře –“