Malá skleněná gilotinka
Eduard Bass · Rumočka
Rumočka
Čeští legionáři v Rusku sloužili s řadovým vojskem a lišili se malými rudými kalichy, vyšitými na rukávě.
Ivan Petrovič Kuročkin obchází bratra legionáře, obchází, postojí, okukuje. Konečně mu zvědavost nedá mlčet.
„A co ty, za český stát se biješ?“
„Za český stát,“ kývá hlavou legionář.
Ivan Petrovič prohlíží si kalich zblízka. Ale nevidí kalich, vidí jen kalíšek, číšku na rum, pravou ruskou „rumočku“. A pití rumu je přece v armádě zakázáno!
„No dobrá, biješ se. Ale pročpak máš tady tu rumočku?“
„Rumočku? Ach tak,“ usmívá se legionář, „to že smíme pít.“
„Rum?“ – „Rum.“ – „I vodku?“ – „I vodku, holoubku.“ Ivan Petrovič Kuročkin dívá se nedůvěřivě na bratra legionáře.
„A to váš stát dovolí i vojákům vodku pít?“
„Zajisté, dovolí.“
Ivan Petrovič potřásá lítostivě hlavou.
„Inu, jiná vláda, jiný pořádek. Kdo by si pomyslel: i rumočku jim přišijí!“
A Ivan Petrovič jde ke svým. Vojáci stojí v kroužku a hádají se, kde asi je český stát.
„Jakýpak stát,“ povídá jeden, „to si tak páni ve válce vymyslí.“
„Oho, dušičko,“ vpadá hned Ivan Petrovič, „neznáš a mluvíš. Nejlepší stát je český stát. I vodku tam v armádě možno pít!“
Vojáci dívají se, jako by pochybovali. Ivan Petrovič Kuročkin ukazuje jim mimojdoucího legionáře.
„Podívej se mu na paži!“
„Vida ji! Rumočku!“
„Vidíš, holoubku,“ vítězně triumfuje Ivan Petrovič, „tomu se říká stát! Rumočku na rámě přišili, aby žid věděl, že se panu vojákovi nalít musí…“
A dík horlivosti Ivana Petroviče Kuročkina je do večera český stát uznán v celém sektoru za nejlepší, nejideálnější stát na světě.
Text podle vydání: Malá skleněná gilotinka tak, jak bylo vydáno v Praze nakladatelstvím ARSCI v roce 1999. Pro potřeby vydání Městské knihovny v Praze byl text redakčně zpracován. Text díla (Eduard Bass: Malá skleněná gilotinka). Předčítání používá hlas vašeho prohlížeče nebo telefonu.