Krakonošova zahrada
Karel a Josef Čapek · Aforismy I.
Aforismy I.
Na jedné noze
Slzy žen jsou Léthé, z níž pijí zapomenutí; číše, ze které se opíjejí; lázeň, ve které se očišťují; příkop plný vody, jímž se opevňují proti nepřátelům; studánka, v níž ješitně zrcadlí svou ctnost; konečně voda, jež teče.
* * *
Ženy milují nešťastně z pustého rozkošnictví.
* * *
Ženy mají větší schopnost litovati hříchu, a tudíž větší schopnost k hříchu samotnému.
* * *
Morálka žen končí dvěma cípy: zvědavostí a strachem.
* * *
Ctnost je naučitelná, mluvil Sokrates; avšak ona je více než naučitelná, neboť jest nakažlivá.
* * *
Nerovný boj: Nepoddá-li se žena, vítězí; poddá-li se, diktuje podmínky vítěze; v obojím případě získává.
* * *
Kejklíř je podoben umělci, neboť překonává hmotu. Je podoben ženě, neboť miluje své tělo a žije z něho.
Na druhé noze
Ženy v divadle: Divadlo je školou divadla.
* * *
Bůh stvořil muže jako podobenství sebe a ženu jako podobenství života. Muž je bůh v malém: proto tvoří. Žena je příroda v malém: proto rodí.
* * *
„Styk muže s prostitucí shledávám nemravným.“ Zcela správně, madam; neboť jest to hřích, jenž není vykoupen a ospravedlněn skandálem nebo utrpením.
* * *
„Žena jest jen tělo.“ Pustý cyniku, jak můžete zapomenouti na její toaletu?
* * *
Panenství je virtuální. Obnovuje se s každým novým milencem.
* * *
Dívko, pravíš, že miluješ květiny? Řeknu-li ti, že květ je vyzdobené rodidlo rostliny, pocítíš k němu nenávist ženy k ženě.
* * *
Psáti o ženách aforismy je smyslná rozkoš svlékání žen; psáti o nich romány je smyslná rozkoš oblékání žen.
Člověk a zvíře
Ve Varieté vystupuje Konzul Petr, věhlasná opice. Kouří, chodí na nočník a jezdí na kole; tedy je podobná člověku. Avšak ona je více než člověkem, je džentlmenem, neboť odívá se v bezvadný smoking a vylézá na stůl mezi vinné sklenice jako páni v chambre. Ale ona také fixluje v kartách; je tedy více než džentlmenem: je mužem světa.
* * *
Jak ponižující úloha pro zvíře, hráti roli člověka!
* * *
Je-li zvíře bito, nabývají jeho oči lidského výrazu. Jak mnoho musil tedy člověk trpěti, než se stal celý člověkem!
* * *
První člověk, poprvé postaven před zvíře, spatřil v jeho očích zrcadlený svůj vlastní strach; proto se osmělil a zvíře zabil; a od té doby je člověk pánem.
* * *
Viděli jsme psa, jenž honil se dokola za svým ocasem. V té chvíli cítili jsme v něm člověka, neboť ukázal se schopným bezúčelného jednání.
* * *
Tradiční ďábel má srst a rohy, ocas a netopýří křídla, ale pod zvířecí škraboškou lidské tělo. Není to zvíře špatně ukryté za maskou člověka, ale spíše člověk skrývající se za maskou zvířete: tedy vlk v beránčím rouše.
* * *
Praví-li milenec své družce „ty máš laní oči, ty máš kroky srnky, ó holubičko, ty máš gazelí zrak“, usvědčuje se ze sodomické neřesti.
* * *
Jak se naloží s odloženými šaty Petrovými? Přimlouváme se, aby byly dány chudému žáku: jsou černé, budou se hoditi k maturitě.
Text podle vydání: Krakonošova zahrada tak, jak bylo vydáno v Praze nakladatelstvím Československý spisovatel v roce 1982. Pro potřeby vydání Městské knihovny v Praze byl text redakčně zpracován. Text díla (Karel a Josef Čapkovi: Krakonošova zahrada). Předčítání používá hlas vašeho prohlížeče nebo telefonu.