← Písně kosmické: o knize a obsah
Písně kosmické
Jan Neruda · Kapitola XXVIII
PODŘIPSKU věnováno · Kapitola XXVIII
Slunce je hvězda proměnná
a člověk jeho tvorem —
jak krásný je ten člověk přec
s svým ideálním vzdorem!
Vždyť i to Slunce oslnné
je samá, samá skvrna —
a člověk sám chce v světě být
jak z křišťálného zrna!
V jistém vždy Slunce období
se širším cloní kalem —
a člověk zas čím dál tím víc
chce stát se ideálem!
Text podle vydání: Básnické spisy Jana Nerudy – část druhá – Písně kosmické tak, jak bylo vydáno F. Topičem v Praze v roce 1907. Pro potřeby vydání Městské knihovny v Praze byl text redakčně zpracován. Text díla (Jan Neruda: Písně kosmické). Předčítání používá hlas vašeho prohlížeče nebo telefonu.