Písně kosmické
Jan Neruda · Kapitola XXIV
PODŘIPSKU věnováno · Kapitola XXIV
Dík budiž vám, zlaté hvězdičky,
dík za jeden ze všech darů,
že umím lidmi zatočit
vesele do rozmaru!
Že dovedu někdy alespoň
mžik mladistvé ranní záře
a živý poblesk radosti
do české vkouzlit tváře.
Což — což je ta mysl národa
tak ztýrána, potrápena,
bojácná jako děťátko,
tichounká jako pěna!
Což — což je ta lidu mého líc
tak zsínale, mrtvě bledá,
kdo jednou na ni pohlédnul,
více mu spáti nedá!
Ach, když po té tváři dojemné
jen okamžik úsměv skáče —
co na tom, že pak humorist
do koutku jde a pláče!
Text podle vydání: Básnické spisy Jana Nerudy – část druhá – Písně kosmické tak, jak bylo vydáno F. Topičem v Praze v roce 1907. Pro potřeby vydání Městské knihovny v Praze byl text redakčně zpracován. Text díla (Jan Neruda: Písně kosmické). Předčítání používá hlas vašeho prohlížeče nebo telefonu.