Hřbitovní kvítí

Z šedých mračen dešť se hustý lije,

po dláždění voda proudem teče,

ulicemi prázdnými se města

vojenský tu pohřeb truchle vleče.

Černý vůz s tím bílým křížem táhne

s hlavami svislými čtvero koní; —

mrtvý v suchu — vozka však promoklý

rozmrzele spřež svou k spěchu honí.

Na vozíku kříž a lesklá lebka,

v jejíž oční důlky had se vrývá;

a za lebkou lesklou, dutou, prázdnou,

prázdné čáko lidem „sbohem!“ kývá.

Buben potažený černým suknem

trudně odměřeným taktem zvučí,

k tomu z bratrů, již ho sprovázejí,

každý mrzutě si kletbu bručí.

„Arci — stejně se nám zvede, až nám

místo rakvi dají otep slámy, —

však by bez nás také cíle dojel,

také chuďas bez nás došel jámy.“