Hřbitovní kvítí
Jan Neruda · Kapitola XIV
Kapitola XIV
Když jsem zpívával co malé dítě
s matkou zbožnou Umučení páně,
všechny muky srdce procítilo,
a v mé oko vstoupla slza maně.
Matka chválila své hodné dítě,
sama plačíc syna konejšila,
srdce usedavé k srdci tiskla,
slzí tok svou láskou utišila.
A když vzrostl jsem a spatřil muže
v člověčenstva slávě, v plné kráse,
když jsem pochopil to vykoupení, —
byl bych radostí pak zplakal zase.
Radostí že byl bych plakal, — mnohý
neměl za hodné mne dítě více, —
děje lidstva mne pak konejšily,
žetě marně mnohým rozžeh’ svíce.
Text podle vydání: Básnické spisy Jana Nerudy – část první – Hřbitovní kvítí tak, jak bylo vydáno F. Topičem v Praze v roce 1907. Pro potřeby vydání Městské knihovny v Praze byl text redakčně zpracován. Text díla (Jan Neruda: Hřbitovní kvítí). Předčítání používá hlas vašeho prohlížeče nebo telefonu.