Hřbitovní kvítí

Láska shořela jak tenká svíce,

která ve průvanu zaplála,

řek jsem jí, že necítím nic více,

ona hloupě pro to plakala.

Zaštkála, že obecně juž ví se,

že jsem u jiných juž býval dareba,

pravila, že jistě utopí se,

že jí více žití netřeba.

Rozběhla se a já osel za ní,

mohʼ jsem klidně zůstat seděti,

o utopení že ani zdání,

mohʼ jsem tenkráte juž věděti.