Pohádky

Seděl večer Vaňuša s dědečkem, ptal se dědečka: „Pročpak medvědí tlapy jsou podobny našim rukám a nohám?“ Odpověděl mu dědeček: „Poslechni, Vaňušo! Co jsem slýchal od starších lidí, to ti povím. Starší lidé vyprávěli: byli medvědi lidé stejně jako my, pravoslavní křesťané. V jedné vesnici žil jednou chalupník. Domeček měl špatňoučký. Koníčka neměl, o kravičce ani zdání. Dříví neměl. Zima přišla a v netopené chalupě chladno. Chalupník vzal sekyru a hajdy do lesa. I padl mu do očí začarovaný strom lipka. Udeří do něho sekyrou a začne sekat. A lipka k němu praví lidským hlasem: ‚Co chceš, všechno ti dám. ‘ Lipka řekla: ‚Jdi jen domů! ‘ Sedlák jde: dům má nový, plot má z břeven. Koně jsou takové, že letět chtějí, a špýchar pln obilí. Chalupníkovi scházelo ještě, že ženu měl nehezkou. Co dělat? ‘ Vzal sekyru a šel do lesa.

Přijde do lesa k lipce a udeří ji sekyrou. ‘ – ‚Matičko lipko, lidi mají ženy jako ženy, a já mám takovou nehezkou. ‘ Chalupník jde; žena ho vítá taková hezká, krev a mléko. I plny komory vším majetkem! I žije chalupník s mladou ženou a myslí si: ‚Dobře nám žíti bohatými, a přece jsme pod vládou. ‘ Pomyslil s ženou. Šel opět k začarované lipce. Přijde do lesa, udeří ji sekyrou. ‘ Přivykl chalupník žíti jako starosta i myslí si: ‚Dobře býti starostou, a přece jsem pod vládou pánovou! ‘ Pomyslili s ženou, poradili se a šel zase k stromu k lipce.

Přijde a udeří ji sekyrou. ‘ – ‚Co s tebou dělat? Jdi domů! ‘ Dobře býti šlechticem; začal pitky a bankety dávati. ‚Dobře býti šlechticem, a přece nemám hodnosti. ‘ Pomyslili, uvážili, šel k lipce, udeří ji sekyrou. ‘ – ‚Za všechno ti, matičko, děkuji. ‘ Nedošel ještě domů a už přijde královský list: obdařen hodnostmi. ‚Dobře býti úředníkem, a přece jsem pod mocí gubernátora. ‘ Uvážil s ženou, šel do lesa k začarovanému stromu lipce.

Přijde k lipce, udeří ji sekyrou. A ona praví: ‚Čeho ti, sedláčku, třeba? ‘ – ‚Díky ti, matičko, za všechno! ‘ – ‚Těžko to udělati! Ale co si s tebou počnu? ‘ Přivykl chalupník žíti jako gubernátor, jako by od narození nebyl sedlákem. ‘ Pomyslil, šel do lesa k začarovanému stromu k lipce.

Přijde, udeří ji sekyrou. ‘ – ‚Všechno dobré. Děkuju ti za všechno. ‘ Lipka začne ho přemlouvati: ‚Nerozumný, oč ty prosíš? Pomysli si, co jsi byl a číms se stal? ‘ – Lipka ho přemlouvá všelijak, aby víc neprosil, sice že všechno ztratí. Chalupník si nedal říci, naléhal, aby ho udělala carem. ‘ A chalupník stále naléhal. ‘ A stal se z něho medvěd a z ní medvědice. A tak vznikli medvědi.“

A vnouček se ptá: „Dědoušku, je-li to pravda?“ – „To je ovšem bajka; co nemožno, toho si nepřej, málem buď spokojen. Mnohého se ti zachce, poslední ztratíš.“