Pohádky

Starý cigán šel sloužit k čertovi a čert mu řekl: „Dám ti, co chceš, a budeš mi jen roští a vodu nosit a pod kotlem přikládat.“ – „Dobrá!“ – I dal mu čert vědro a řekl: „Jdi a nabeř tamhle z té studny vody.“

Milý cigán šel, nabral do toho vědra vody a táhl klikou vzhůru, ale jsa starý, nemohl ji vytáhnout, i musil vodu zas vylít, aby ve studni nepřišel o vědro. Ale co domů přinést? I vytáhl milý cigán z plotu kůl a rýpal okolo studnice, jako by kopal. Čert nemoha se ho s vodou dočkat, šel mu naproti: „A což tu děláš? Proč jsi mi nepřinesl vody?“ – „Nu co, chci celou studni vykopat a tobě přinést.“ – „Nech toho, příliš bys se utrmácel, a prve nežli bys mi to vědro vody přinesl, zatím by mi darmo dříví shořelo.“ Poté nabral vody a nesl sám. – „I kdybych to byl věděl, byl bych dávno přinesl!“

Jednou ho poslal čert do lesa pro roští. Cigán šel, ale v lese přepadl ho déšť a promočil naskrz. Starý ozábl a nebyl s to, aby roští nabral. I co udělal? Nadřel si lýčí, šel kolem lesa i svazoval lýčím strom ke stromu. Čert čekal, a když se cigána nemohl dočkat, šel za ním: „Co to děláš, pošetilče?“ – „Co dělám! Chci ti dříví přinést, i svazuju celý les v otýpku, abych se s chamradím nemusil nosit.“ – Čert vida, že s cigánem nic nepořídí, nabral roští a šel domů. Potom šel ke starému čertu se poradit. „Najal jsem si cigána,“ povídá, „a nevím, co si s ním počít! Jsme dost silni a chytří, ale on je ještě silnější a chytřejší – nezbývá, než abych ho zabil.“ – „Dobře; až si lehne spát, zabí ho, aby snad ještě někoho z našinců neošidil.“ Přišel domů a šel spat.

Cigán bezpochyby něco čul; i položil svůj kožich na lavici, kde obyčejně spával, a sám si vlezl do kouta pod lavici. Čert myslil, že cigán už tvrdě spí, vzal železnou palici a uhodil do kožichu, až se vůkol rozléhalo; potom šel spat, mysle, že už je po cigánovi. A cigán si povzdychl: „Och!“ I zachrul se v koutě. – „Copak ti je?“ – „E, blecha mě štípla.“

Čert opět šel ke starému na poradu. „Ale jak ho zabít?“ povídá. „Když jsem mu dal palicí, jen se zachrul a řekl, že ho blecha štípla.“ – „Tehdy mu raději zaplať,“ řekl starý, „co chce, ať si jde jinde po světě služby hledat.“ – Cigán si vzal pytlík s dukáty a šel. Ale čertovi bylo potom líto peněz, i radil se opět se starým, a starý řekl: „Běž za ním a řekni, kdo z vás silněji dupne nohou o kámen, toho ty peníze budou.“ – Čert běžel za ním: „Hej, počkej, cigáne, něco ti řeknu.“ – „A co chceš, lotře?“ – „Počkej, budem spolu dupat; kdo silněji dupne o kámen, toho peníze budou.“ – „Tehdy dupni,“ řekl cigán a čert dupnul jednou i podruhé, až v uších zalehlo. Zatím cigán nalil pod kámen vody a povídá: „Cožpak to? Hlupáku! Já dupnu o suchý kámen, a voda vystřikne.“ Dupnul a cák! vystříkla voda z kamene.

Čert opět šel na radu a starý řekl: „Běž za ním, kdo z vás výše palici vyhodí.“ – Cigán zatím už ušel několik mil, tu se ohlídne a čert za ním: „Hej, počkej, cigáne!“ – „A co chceš, padouchu?“ – „Kdo z nás výše palici vyhodí, toho peníze budou.“ – „Nu, tehdy budem házet! Mámť i bez toho dva bratry tam na nebesích, jsou oba kováři, i hodí se jim to na kladivo anebo na kleště.“ Čert vyhodil, až sotva bylo co vidět. A cigán vzal palici za konce, sotva ji pozvedl, a volá: „Hej, bratři, nastavte tam rukou!“ A čert popadl ho za ruku: „Počkej, neházej, bylo by jí škoda.“

Potom poradil starý: „Běž ještě za ním a řekni, kdo rychleji poběhne.“ – Čert ho dohonil a cigán řekl: „Víš-li co, s tebou já nebudu se honit, ale mám maličkého synáčka Jácu, jsou mu teprve tři dni, jestliže toho dohoníš, tehdy se mnou se budeš měřit.“ I zahlídl cigán ve brázdě zajíce: „Vidíš ho?“ povídá. „To můj maličký Jáca. A no, Jáco, utíkej!“ A zajíc vyskočil a sem tam po poli, jen se za ním prášilo. – „Aj,“ povídá čert, „vždyť pak neběží pořádně.“ – „A co? V mé rodině ještě nikdo pořádně neběžel: kudy vidí, tudy běží.“

Potom starý poradil, aby spolu zápasili, kdo silnější. – „E,“ povídá cigán, „což bych já s tebou zápasil; mám však otce, je tak starý, že mu nosím už sedm let do díry jíst; když toho přemůžeš, tehdy spolu se popadnem.“ – I věděl cigán o medvědu a vedl čerta k jeho díře. „Jdi tam,“ povídá, „vzbuď ho a popadni se s ním.“ – Čert tam vlezl a řekl: „Vstávej, vousáči, budem spolu zápasit.“ – A medvěd se do něho pustil, popral a poškrábal ho pořádně a pak ho z díry vyhodil.

Konečně poradil starý, kdo silněji hvízdne, tak aby ho bylo na tři míle slyšet. Čert hvízdnul, až to zaznělo i zašumělo. A cigán řekl: „Což to, když já hvízdnu, tehdy oslepneš i ohluchneš – zavaž si oči i uši.“ Čert zavázal. Tu vzal cigán palici, co dříví štípají, a uhodil čerta za uši jednou i podruhé. – „Oj, počkej! Oj, nehvízdej, zabiješ mě! Bohdejž tě s tvými penězi nehoda zadávila! Jdižiž na kolo!“ – A tak byl konec.