Pohádky
Karel Jaromír Erben · Dobré děti
Dobré děti
Pánbůh rozhněval se na lidi a poslal na celou zemi po několik let po sobě veliké sucho; co lidé zasili, nic nevzešlo, nic se neurodilo. I nastal veliký hlad, lidé mřeli i dobytek hynul hladem. A byl tehdáž v jednom cařství mladý cař, a jak obyčejně se děje, že mladý lne ke mladému, tak i on nikoho netrpěl kolem sebe, v radě, v úřadě, ani u vojska, než samý toliko mladý lid; a jakož mladí, nezralí rozumové radili, tak i nezralá byla jich rada. Vidouce všude vůkol bídu velikou, poradili caři, aby dal všech starých lidí utopit, aby prý mladým nejedli darmo chleba. I pohrozil cař po jich radě každému pokutou smrti, kdo by starého člověka přechovával. Tu rozešli se biřicové po vší zemi, všude vyhlašujíce vůli cařskou, a kde kterého starce vyslídili, utopili ho bez milosti.
I byli v jednom městě tři bratři, a měli otce stařičkého; avšak nevydali ho na smrt, než ukryli ho doma v komoře pod podlahou. I seděl tam stařeček několik měsíců, a synové mu přinášeli, co měli. Minula zima a přišlo jaro, čas síje, ale nikdež ani zrnka nebylo k zasetí; něco se spotřebovalo, něco zhynulo v zemi. I přišli ti tři synové k otci svému o radu, co dělat. „Strhejte, děti, starou střechu ze stavení, došky vymlaťte a výmlatky zasejte.“
Synové tak učinili a Pánbůh dal štěstí: za týden zazelenalo se oseníčko jako routa; za měsíc, za dva stálo obilí jako les, a byla směs obilí všelikého: žito, pšenice, ječmen aj. Všickni lidé tomu se divili a pověst o tom roznesla se po vší zemi, až i k samému caři se dostala. I poručil cař, aby se ti tři bratři před ním postavili. Bratři velmi se toho ulekli: „Teď,“ prý, „bude s námi zle!“ a šli zase k otci: „Táto, poraď, co dělat!“ – „Jen jděte, děti! Ať bude, co bude, a caři pouhou pravdu povězte.“
Když tam přišli, cař hněvivě se tázal, proč schovávají obilí, kdežto byl takový hlad, že mnoho lidí pomřelo hladem. Bratři všecko pověděli, co a jak bylo, od počátku až do konce: „A nyní, nejmilostivější caři, nalož s námi, jak chceš!“ Tu cařovo čelo se vyjasnilo, i poručil, aby bez meškání před něj otce stařečka přivedli; a pak jej posadil sobě po boku podle svého trůnu i poslouchal rady jeho až do smrti a jeho synům odměnil hojně.
Text podle vydání: Pohádky tak, jak bylo vydáno nakladatelstvím Josef Hladký v Praze v roce 1920. Text díla (Karel Jaromír Erben: Pohádky). Předčítání používá hlas vašeho prohlížeče nebo telefonu.